Překvapivé pro mě například bylo zjištění, jak rychle se u Křováků, s nimiž jsem se setkal v Botswaně, vytratilo používání luku a otrávených šípů. Tuto praxi již nepoužívali a navíc ztratili i znalost jak připravit jed, bez něhož se jejich drobné luky a šípy stávaly jen dětskou hračkou. Důvodem, který mě v této souvislosti napadal, byla skutečnost, že vládní politika silně omezila možnost Křováků získávat potravu zabíjením divoké zvěře. Lov tak ztrácel na důležitosti a ze společnosti mizely i potřebné znalosti. Naproti tomu pro Křováky v Namibii zůstal tento způsob obživy významným, a tak si podrželi i potřebné vědomosti.

Nejsou to však jenom předávané zkušenosti a poznatky, nýbrž i celkový přístup ke světu, který lidem umožňoval v minulosti přežít.

Najít potravu a uchránit se před nebezpečím patřilo vždy k nejdůležitějším dovednostem nezbytným pro zabezpečení další kontinuity lidského druhu. A tato nutnost byla zajišťována též způsoby založenými na intuitivním spojení člověka se světem. Jestliže Křovák neměl štěstí a nemohl najít zvěř, sedl si v tichosti k ohni, soustředil se na to, kde se zvířata nacházejí, a po kratší, či delší době cítil odpověď. Lovec, s nímž jsem o této praxi diskutoval, použil slovo cítím. Nikoli slova jako znám, myslím nebo vím. Najednou cítil, na jakou stranu se má vydat a kde zvíře najde. Ženy používaly stejnou metodu k získání rostlinné potravy z buše.

Křováci ale obdobným způsobem dokázali také vycítit nebezpečí, které se nedalo přímo rozpoznat. Snad největší hrozbou byl plíživý a nenápadný, o to však zdrcující útok lva. Blížilo-li se nebezpečí v této podobě, na jednoho nebo více lidí ze skupiny začala padat únava. Nejednalo se však o obyčejnou únavu. Připadlo mi to spíše jako jakýsi druh psychického vyčerpání z napětí. V tu chvíli ostatní věděli, že se blíží lev, a měli dostatek času se připravit.

Tyto pro mnohé z nás nesrozumitelné a racionálním poznáním nepřístupné prožitky jsou pradávným dědictvím, jež si přinášíme z hloubi přírodní říše. Člověku byly vždy oporou a pomáhaly mu na jeho cestě životem. V dnešní době pro svou nepotřebnost z lidské společnosti ale vymizely; tak jako se vytrácí i naše spojení se světem a umění s ním spolutvořit. Protože co se dá předvídat a ovládat, tomu není zapotřebí naslouchat.

 

 

                                                                                                                                                                               další®